Hélios alebo Helios (starogr. Ἥλιος – Hélios, latiniz. Heliuslat. Sol) v starogréckej mytológii syn Titana Hyperiona a jeho manželky Theie, boh a zosobnenie Slnka.

Býval na východnom brehu Okeana v paláci, z ktorého každé ráno vychádzal na zlatom voze, ťahanom štyrmi okrídelnými koňmi na cestu oblohou. Cez deň tam osvetľoval zem, večer zostupoval na západe znovu do vôd Okeana, kde nastúpil do člna, ktorým sa vrátil do svojho paláca.
– Wikipédia

Tento článek jsme pro tebe otevřeli na ukázku.

Pre mňa je to osobné. Veľmi osobné. Keď máte 9 či 10 rokov a ocino vám z Moskvy(!) donesie krásnu čiernu škatuľku s čerstvou kožou voňajúcim puzdrom… a pár (desiatok) rokov neskôr ju ešte stále máte, nemôže to byť iné, ako osobné. Tento darček bol v tej dobe nepochopiteľný, u nás v rodine nikto nefotil a o fotení ani nikto nič nevedel, ale môj ocinko bol v týchto veciach vždy taký – mal rád techniku a nové „vychytávky“ a okrem toho sa (myslím) rozhodoval impulzívne… asi preto kúpil mojej mame práčku v čase, keď sme ešte v dome na samote ani nemali zavedený vodovod a on vláčil vodu z dediny vo veľkej mliekárenskej konve. Práčka hrdo stála v kúte a mama prala ručne vo vani. Ale, to som odbočila… Takže, kamoš Zenit ku mne vtedy takto prišiel… a v medzičase  už aj „odišiel“ (asi niekam do fotoaparátového neba..) ale Helios 44 je skrátka frajer, naozajstné „sklo“ pripravené kedykoľvek vyraziť von kľudne a bez ostychu aj na tom najmodernejšom tele. No. Vlastne ani neviem, prečo česť napísať úvod k článku o Helios-e pripadla práve mne, keďže som v tomto vlastne nie moc skúsený nováčik, ale našťastie je v našej PPSOP.cz komunite skvelá partia ľudí, ktorí Heliosom fotia oveľa dlhšie a oveľa oveľa lepšie ako ja – prečítajte si ich príbeh a najmä – pokochajte sa ich fotografiami!

Veľa lásky pri fotení starými sklami a pevnú ruku a nervy pri zaostrovaní 🙂 praje

Monika
inštruktor PPSOP.cz

Tento článok vznikol vďaka príspevkom Helios fotografov z našej Facebook skupiny Fotoskupina PPSOP.cz a všetkým za to zo srdca ďakujeme!

TERKA PÍCHOVÁ

Vždy jsem obdivovala fotky „starých sklíček“a říkala si, že si musím také někdy nějaké pořídit… Tím impulsem byl nakonec kurz Fotografujeme floru s Monikou a byť jsem o focení Heliosem vůbec, ale vůbec nic nevěděla, jeden bazarový jsem vybrala, trefila jsem dokonce i správnou redukci, a světe div, ono to funguje! I když už od kurzu uběhl rok, Heliosem jsem toho zatím moc nenafotila, a je to škoda. Zkouším metodou pokus – omyl a když se to někdy podaří, výsledek se mi moc líbí. Nejvíc jsem si asi užila focení vlčích máků, to byla vůbec moje první zkušenost s Heliosem, vlčí máky poletovaly ve větru, sluníčko svítilo a já byla nadšená. Zkoušela jsem dnes fotit také portrét, ale bylo těžké pořádně zaostřit, zvlášť když model byl neustále v pohybu. Určitě to chci ale vyzkoušet znovu, bokeh Heliosem je ten nejkrásnější! Ráda bych se o focení Heliosem dozvěděla víc, třeba bude v budoucnu nový PPSOP.cz kurz na toto téma 🙂

Foceno: Helios 44 58mm f/2,0 pro M39 

OLČA DVOŘÁKOVÁ

Ve fb skupině Fotíme starými manuálními skly mě zaujaly fotky, které vypadaly trochu jinak, možná tak nějak míň ,,dokonale“ ale se zvláštním kouzlem a atmosférou. Rozhodla jsem se, že to s nějakým starým sklíčkem zkusím taky. Nejlevnější a nejdostupnější byl objektiv Helios 44-2, 2/58 (58 mm, f/2). Objednala jsem a za 700 kč byl brzo můj. To bylo v roce 2017. Krátce na to, ani nevím proč jsem si pořídila ještě Helios 44-2, 2/58 zebra (58 mm, f/2). První moje focení s ním bylo v Brně v proslulém koniklecovém ráji. Válela jsem se tam po zemi a co jsem viděla na displeji foťáku mě nadchlo. Byla to láska na první pohled (přes ten objektiv). A od okolo jdoucí skupinky fotografů jsem zaslechla: Jé Helios zebra! A já se dmula pýchou, jaký skvělý objektiv mám.
To jsem ale netušila, že je to jako v pohádce o Smolíčkovi. Jenom jeden … (ne prstíček, ale objektiv). No, co vám budu povídat. U jednoho a sedmi set korun to opravdu neskončilo. Zatoužila jsem po dalších (radši je nepočítám) a taky ceny už nebyly tak lidové. Od lehkého Heliosu 44-2, 2/58, 58 mm, f/2 zebra, přes mrňavý Trioplan 2,9/50 (50 mm, f/2.9) , trošku větší Trioplan 2.8/100 (100mm, f/2.8) až ke kilovému Heliosu 40, 1,1/85 (85 mm, f/1,5) a Cyklopovi 1,5/85 (85 mm, f/1.5), co má jen jednu clonu a několika jiným značkám.
V poslední době jsem hodně používala Trioplany a Cyklop, ale vaše výzva mě přinutila opět oprášit i ty Heliosy. Docela používám i mezikroužky nebo předsádkové čočky. A poslední hit, abych byla stylová: Zjistila jsem, že místo koupené drahé kvalitní předsádkové čočky, mi na malého Heliose krásně pasuje jakási čočka z bůhvíčeho, co jsem našla jako vyřazenou věc v kabinetě místní ZŠ. Je na ní napsáno +15 dioptrií a musí se přilepit před objektiv šedou páskou (doporučuje Patrik – nejen na slepení batohu, že?).
Tak jsem vyběhla ne zahradu a krátce i za humna do blízkého lesíka. Fotím hlavně kytky, i když není pravda, že se nehýbou. Vždycky, když se utrhu a vydám se s foťákem ven, zaručeně bude hodně foukat. A protože blbě vidím a ostří se manuálně, tak odpad je veliký. Ale ten pocit!
Obdivuji všechny, co dokážou zaostřit těmi starými sklíčky na oko. To je pro mě vyšší level. Ale toužím ještě po Heliosu s obrácenou čočkou. Milane, ty svůdníku, já bez toho ojektivu asi nemůžu žít!
Tak Heliosáci jen houšť!

SOŇA ŠERÁ

Proč Helios?
Asi před pěti lety jsem natrefila na facebookovou skupinu zaměřenou na stará skla. Mně se moc líbily výsledné fotky, tak jsem si řekla, že chci taky takové 🙂 Úplně nejvíc mě uchvátila ta kolečka, rozmazání a asi nejvíc ta krásná neostrost. No a já začala pátrat po tom, kterépak to sklíčko tohle umí a jestli by vůbec fungovalo s mým Nikonem. Zjistila jsem, že se jedná o starý ruský objektiv Helios 44M 2/58, kterému jsem začala skoro hned po tom, co se mi dokutálel v perfektním stavu nového kusu z jednoho fotobazaru říkat Helík 🙂 Už jsem měla předem díky radám z oné skupiny objednanou na E-bay redukci, která funguje bez problémů doteď (respektive, už je pevně spjata s tím poctivým kusem skla a železa natolik, že nejde dolů, i kdybych sebevíc chtěla :)) A úplně nejraději s ním fotím portréty a jsem ráda, že fotografované osoby mají se mnou trpělivost a vydrží s úsměvem než zaostřím. V čase koupě Helíka jsem studovala konzervatoř zaměřenou na výtvarnou fotografii a tam jsem byla seznámena s dalšími starosklíčky, které mě uchvátily a to Flektogon a Tessar, které také hojně využívám. Mám v plánu si těch starých skel pořídit mnohem více, jelikož mě focení s nimi moc baví a ráda zkouším nové věci. 

DARJA NEZVALOVÁ

Když jsem si asi před třemi roky pořídila zrcadlovku, neustále jsem si prohlížela na nejrůznějších webových stránkách nějaké fotky a narazila tak i na fotky pořízené starými skly. Byly samozřejmě krásné a jiné. Dlouho jsem neváhala a řekla si, že to musím zkusit a nějaké starosklíčko pořídit. První byl Helios 44 M 2/58, další Cyclop a pak Biotar a Flektogon. Učím se s nimi fotit, ostření a nastavení je občas náročné, ale výsledky mě moc baví 🙂

MILAN KONEČNÝ

Posílám fotografie z našeho oblíbeného Heliosu. Já k němu a vůbec ke starým sklíčkům přišel díky kamarádovi a skvělému fotografovi Petru Soldánovi. On mi jako první zapůjčil nejprve Trioplan, Pentacon a Biotar. Dlouho jsem se k nim nedostal ale díky pozdějšímu kamarádovi Petru Šefčíkovi se můj zájem začal více rozvíjet. Byl jsem také pozván a přijat do jejich, nyní naší skvělé skupince fotografek a fotografů, se kterými jsme se vždy jeden den v týdnu scházeli, fotografovali, ale byli jsme hlavně rádi, že se můžeme scházet a poklábosit, prostě jen tak. Až Helios mě chytil asi nejvíc díky kamarádce z naší skupinky, právě ona si u Petra, kterého tyto staré objektivy baví rozebírat a  čistit, oslovila a on jí právě v Heliosu otočil čočku. Já pak uviděl její krásné fotografie květin a začal už s mým a od Petra otočeným a vyčištěným Heliosem fotit. A pak už jsem dal fotografie do naší Fotoskupiny. Díky kamarádce, která mi ukázala jak s ním fotografovat , tak mohly vzniknout tyto fotografie, které se vám tak líbily. Díky!

PETR BOŽEK

Focení mě bavilo od mala. Už ve třetí třídě jsem dostal první foťák, východoněmecký Beirette. Pak mi rukama prošly Praktiky, Flexareta, pořídil jsem si Canon EOS 300, až jsem se dostal k digitální zrcadlovce. Vždy mě nejvíc bavilo fotit kytky a přírodu, protože ta se zpravidla nehýbe. 😉 Zkoušel jsem různé objektivy – od 14mm po 100 mm makro, každý měl něco do sebe. V roce 2016 jsem viděl fotky starými objektivy, četl různé diskuze a pořídil si je taky. První byl Helios 58mm/2.0, další Pentacon 50mm/1.8. Taky mám původní objektiv z Praktiky – Pentacon 50mm/1.8?. U obou se mi líbí měkká kresba a dosáhnu „snivého“ obrazu, a bokeh je krásně kulatý. Pokud navíc použiji mezikroužky, mám hloubku ostrosti několik mm a to se mi líbí. 😊 V porovnání Helios a Pentacon – Pentacon má nejmenší zaostřovací vzdálenost 33 cm, což je super pro focení květu a detailů. Focení portrétů a pohyblivých objektů mi moc nejde, nedokážu rychle zaostřit a nastavit clonu/čas. Ale taky se na to chystám. Zatím jsem si focení s oběma objektivy nejvíc užil po návratu z transplantace, kdy jsem nemohl spát, takže jsem ve 4 ráno brouzdal po zahradě a fotil.

KVĚTA TRČKOVÁ

Tak jsem váhala, jestli mám také psát, protože s Heliosem zkouším teprve chvíli. Máme doma dva – Helios 85/1,5 a pak 58/2. Ve vitríně leží už mnoho let, manžel s nimi kdysi fotil, ale co přešel z analogu na digitál, tak se na ně tak trochu zapomnělo. Já se na podzim loňského roku vyloženě zamilovala do fotek několika fotografů, kteří oprášili staré manuální objektivy a začala jsem si zjišťovat co jak fotí a začala se rozhlížet. Za pár korun mi doma přibyly 3 staré objektivy a oba Heliosy se přesunuly z vitrínky do mého vypolstrovaného fotošuplíku. A Fotoprojekt 52 jsem se rozhodla letos fotit jen starými skly. Zatím v tématech převažuje právě Helios 58/2. Hrozně jsem se celou zimu těšila, až začně na jaře všechno kvést a já se pokusím tvořit ty krásné zasněné fotky, co tahle stará skla umí. Posílám jen pár obrázků, zatím nebyla moc příležitost. Sedmikráska a muchomůrka jsou Heliosem 85/1,5 a zbytek 58/2.

MARTINA PATRMANOVÁ

Občas Helios použiju, takže proto přidávám nějaké fotky a nějaký text, ačkoliv si vůbec nejsem jistá, jestli toto je „příběh“, který jste chtěli 🙂 Není to žádný obšírný text ani žádná vyčerpávající odpověď, spíš jen takové průvodní slovo :)Posílám několik fotek nafocených Heliosem + text.
MÁM HELIOS, konkrétně 44-2 58 mm. Mám jej už několik let, má svůj černý pytlíček, takže když odpočívá, odpočívá si hezky :-). Dostala jsem se k němu celkem náhodou, v podstatě jsem ani nevěděla do čeho jdu. Kupovala jsem od spolužačky ze ZŠ – fotografky objektiv na svůj tehdejší foťák a ona se mě zeptala, jestli nechci koupit i tento Helios, že jej nevyužije a mně zkrátka přišla ta cena příjemná, tak jsem souhlasila a vzala si ho. Můžu jen doplnit, že ona tenkrát nevěděla, že dělá chybu, když ho prodává, protože několik let poté se mě ptala, jestli ho ještě mám a jestli ho používám a že by ho vzala zpátky a od té doby to už několikrát zkusila. Jenže já ho zpátky nedám :-). I když ho nepoužívám úplně často, vždy se k němu vracím. Já mám ten objektiv moc ráda. Vždycky se s ním vyblbnu a fotky vypadají „tak nějak jinak“. Má to svoje kouzlo „máznutého pozadí“ a mě se to takto líbí. S tímto sklíčkem (je to moje jediné starosklíčko, prozatím) mám občas pocit, že nefotím, ale spíš „maluju obrázky“ 🙂

Tohle sklo se mnou zůstane 🙂

ROMANA JANSKÁ

Můj příběh začíná strašně dávno, kdy jsem jako malá nakukovala tátovi pod ruce v černé komoře a byla jsem okouzlena jak na bílém papíře pod tou vodou, najednou vidím obrázky. Fotky jsem měla vždycky ráda, přes první foťák na kinofilm pak digitál, jsem se ve svém zralém věku stala majitelkou zrcadlovky. Tam nastal zlom a začala jsem objevovat kouzlo fotografie zas z jiné strany. Jednou jsem viděla pár fotek se starosklíčkem a řekla jsem si, to chci taky. Hledala jsem na bazaru a pod. Pak jsem si vzpomněla na tátu a jeho foťák. Ani ve snu mě nenapadlo, že právě na jeho fotoaparátu je právě Helios 44-2, ale byl tam :-). Táta už dlouhá léta bohužel nefotí a tak mi foťák dal. Stačilo už jen koupit redukci a začít s pokusy o nádherný bokeh.

LUCIE ŠIPROVÁ

Focení Heliosem mám moc ráda. Mám ho spojené s ležením v trávě a vytáním odlesků ranní rosy. Nejčastěji s ním fotím rostliny. Když se přes něj dívám, pomalu otáčím ostřícím kolečkem a sleduju každý detail rostliny a přemýšlím, kam ideálně zaostřit, kde vzniká nekrásnější bokeh. Jeho kresba je sametová a něžná, jako kreslená akvarelem, ale v protisvětlu s rosou (alobalem) umí vytvářet divoká kola (v mém případě osmiúhelníky s jedním vylezlým rožkem, lamela je v jednom místě maličko nemocná). Fotím na Nikon a díky tomu zaostřím pouze na vzdálenost pouze do cca 1,5m. Když však Helios nasadím na Praktiku, můžu ostřit i na nekonečno. Přijde mi, že na film nefotí tak typický bokeh, ale má krásnou ostrou kresbu a moc pěkné a jemné pojetí světla a stínu v protisvětle.

RŮŽENA ODEHNALOVÁ

Helios 44M-4 mám od loňského roku, byla jsem fotit s kamarády a oni tam Helios měli a moc se mi líbilo, jaké měli pěkné fotky, jooo myslela jsem si, že to bude jednoduché, nebylo, po prvním focení nebyl výsledek, takový jaký jsem si představovala a pořád mi to moc nejde, ale už je malý výsledek vidět…..baví mě to….

KVĚTEK KUBIŠTA

můj příběh se starými sklíčky je takový, že jsem asi před 7-ti lety objevil na fb skupinu, kde se fotilo jen starými manuálními sklíčky. Fotky se mě moc líbily, byly prostě jiné, krásně jemné, krásně barevné. Začal jsem si psát s některými členy a tahal jsem z nich rady, jak začít a s jakým objektivem a samozřejmě vyhrál Helios 44-2, je jednoduchý, levný a dělá nádherné fotky s krásným bokehem. Začal jsem po něm pátrat a našel jsem ho na svém starém foťáku Zenit, odšrouboval jsem ho, nechal si poradit, jakou si mám sehnat přechodku a začal jsem po ni pátrat. Sehnal jsem ji na Paladixu, dorazila asi za 3 dny a tak jsem začal. S Heliosem jsem fotil pořád a všechno. Odpad byl (a je pořád) velký, ale ty povedené fotky jsou prostě nádherný. Do dnešního dne mám asi 5 kousků Heliosu a celkem 22 ks starých sklíček, které sem-tam opráším a fotím s nimi. Jsou mezi nimi Pentacony, Pancolar, Trioplan, Primoplan, Yashinon, Super Reflecta, Industar, Mir a teď si asi na všechny nevzpomenu. Na všechna sklíčka jsem si postupně dokoupil přechodky a redukce, abych je nemusel neustále přehazovat. Do dnešního dne mě moc baví s nimi fotit a radovat se z povedených fotek.

JIŘÍ CETKOVSKÝ

Fotil jsem prakticky od dětství, napřed rodinnou Flexaretou a potom, za první letní brigádu v roce 1981, ve svých 17 letech jsem si pořídil zrcadlovku Praktica MTL 3. Ta, jak je známo, je osazena pevnou 50/1,8 Pentacon M42. Zvažoval jsem tehdy i Zenit, který na sobě měl našroubován právě Helios 44, ale protože tělo mělo plátěnou závěrku, rozhodl jsem se raději pro německý výrobek. Roky plynuly, přišla doba jedniček a nul a staré analogy byly převálcovány moderní technikou, se kterou bylo focení zcela někde jinde. Také jsem jí podlehl, ale jak šel čas dál a člověk už stačil vyfotit snad vše, co nestačilo utéct, dostal se do fáze potřeby fotky nějak ozvláštnit. A někdy v té době jsem narazil na zajímavé fotky, jinačí, než moderní technikou. Byly focené starosklíčky a při prvním prozkoumání mě potěšilo, že jsem mezi nejrozšířenějšími potkal i svůj první vlastní objektiv Pentacon Auto 50/1,8. Zajímavější fotky s “kolečky” ale byly vidět z výstupů s Heliosem. A protože je dnes doba, kdy se vcelku snadno dá sehnat vše, jeden kousek Heliosu 44 (58/2) jsem si přes internetový fotobazar sehnal. Byla s ním zábava :–), jednak jeho podivnost s ovládáním clony a druhak i naučit se ostřit, to člověka přivádělo v zoufalství a šílenství. Ale na druhou stranu i výzva. Až tak moc jsem toho s Heliosem nenafotil, ale posílám pár pokusů z roku 2016. Mezitím jsem zkoušel i jiná staroskla, učaroval mi Trioplan 50/2,9, se kterým jsem toho nafotil asi nejvíc. Jednou, před třemi lety, jsem helios ještě jednou vytáhl vyvenčit na focení konikleců a to jsou asi nejpodařenější fotky, které se mi s ním podařilo udělat. Ostření už mi šlo mnohem lépe, praxe člověka naučí :–). Snad se na Helios ještě někdy dostane, je to zajímavý, jednoduchý objektiv se zábavným ovládáním clony. Má ovšem velkou konkurenci v již zmíněném Trioplanu a nově v čerstvém narozeninovém dárku od mé nejskvělejší přítelkyně luxusním Biotaru 58/2.

Přidej se do Fotoklubovny a získej neomezený přístup ke všem videím, článkům a skvělé foto komunitě.

fotoklubovna.cz
#fotoklubovna

Už čoskoro vo Fotoklubovni:

[21. máj / květen] Video Bryan Peterson: Prasa na chodníku – kreatívny tip z Myanmarska
[24. máj / květen] Polaroid zo smetiska – fotopríbeh
[26. máj / květen] Fotofeedback k vašim fotografiám

Comments (21)

Napsat komentář