Historie fotografie | část 4.

Příběh vzniku první fotografie v sobě skrývá tajemství. Když se podíváte do učebnic historie fotografování, najdete tam informaci, že prvním dochovaným snímkem je pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho. A dlouhá léta tomu tak bylo a o znovunalezení fotografie se postarali historici Alison a Helmut Gernsheimovi, kteří se vydali po stopách heliografie. Snímek objevili v dubnu 1950. Na rubu snímku byla poznámka: „První úspěšný pokus monsieura Nièpceho trvale zachytit obraz přírody.“ Snímek dlouhá léta putoval z ruky do ruky, objevil se v roce 1898 v rámci výstavy fotografií v Londýně. Pak zmizel v propadlišti dějin. A tak když Gernsheimovi v dubnu 1950 zveřejnili v londýnských novinách krátkou zprávu o hledané heliografii, asi ani nevěřili, že se jim podaří snímek najít. Na jejich výzvu se však ozval stařičký syn posledního majitele, který snímek spatřil naposledy před půl stoletím. Heliografie se skrývala na půdě rodinného domu mezi knihami a šatstvem jeho matky, která zemřela v roce 1917.

Tato fotografie, kterou Nièpce vytvořil v roce 1826, své prvenství nosila až do roku 2002, kdy byla objevena jeho o rok mladší fotografie z roku 1825, na které je zachycen mladík vedoucí koně. Snímek v akci odkoupila za 450 000 eur Francouzská národní knihovna jako své národní bohatství. Není to tedy tak dávno, kdy se dějiny fotografie přepsaly a status první fotografie na světě získal po tolika letech mylných domněnek snímek mladíka s koněm.

Tak či onak Nièpce byl bezesporu prvním, komu se podařilo získat obraz natrvalo. Od roku 1822 vytvářel desky, na které́ se snažil záznam zachytit. Zprvu to byly desky kamenné, poté skleněné́, měděné, cínové́ a stříbrné. V případě prvních experimentů bez camery obscury pokryl Niépce tenkou vrstvou asfaltového roztoku sklo a po usušení na ni kopíroval přímými slunečními paprsky dostatečně promaštěnou mědirytinu, aby byla pro světlo prostupná́. Poté desku ponořil do misky se směsí́ levandulového oleje a petroleje, která́ rozpustila asfalt na místech chráněných před účinkem světla. Poté se deska opláchla vodou a usušila. Nièpce tento vynález pojmenoval heliografie (kresba sluncem). V širší praxi však tento postup pro svou dlouhou expoziční dobu (osm hodin) uplatnění nenašel. Ale i tak měla jeho metoda v té době úspěch a Joseph Niepcé začal hledat partnera, se kterým by svou heliografii ještě zdokonalil. Přes známého se potkal s Luisem Daguerrem, který shodou okolností pracoval na stejném problému. Niépce bohužel v roce 1833 zemřel bez toho, aniž by dokončil, co chtěl a Daguerre, který by pravděpodobně bez Niepcéovy přípravy své metody nezdokonalil, získal později celosvětové uznání za vynález daguerrotypie. Ale o tom zase až někdy příště…

---

• 

• 

Už čoskoro vo Fotoklubovni:

[9. júl / červenec] Video Bryan Peterson: Žltý portrét – kreatívny tip z mesta Agra
Naozaj sú oči zrkadlom do duše a musia byť nedieľnou súčasťou portrétu? Predsudky!

[12. jún / červen] Vyžrebovanie výhercu alebo výherkyne júnovej súťaže
… ktorý/á si bude sám môcť vybrať jednu z troch lákavých cien.

[16.  júl / červenec] Video Bryan Peterson: Puklina v stene – kreatívny tip z Indie
Niekedy skrátka treba priložiť ruku k dielu – tu je dôkaz, že sa to vyplatí!